Lucie Bílá

Pouta

Dlaň horkou máš, ale cítím z ní

Ocel a mráz, když kov o kov zní

Tvůj dech je klíč, už se otáčí

Udělá cvak já nemám čím

Ta pouta svá

Pak odemknout

Vždyť koncem všechno začíná

Vždyť tou tvou láskou



V poutech mě máš



Předstírám že teď můžu jít

Můžu jít že stačí víc chtít

Jenže tu zní hlasy s ozvěnou

V očích tvých jen mříže jsou

Strach možná máš

Že tisíckrát

Jsem jiná než mě zatím znáš

Než klíč mi vrátíš



V poutech mě máš



Když jsi sám u mých dveří stál

Když jsi váhal jestli máš jít dál

Už možná víš že se nemusíš bát

Proč mi chceš pouta zatím dát

Vždyť já jsem dávno

Dávno spoutaná

Už jsem

Dávno tebou spoutaná

Máš klíč pout



Dej mi dej mi

Klíč od těch pout

Ty musíš křídla mi přece dát

Už jenom křídla a mít mě rád



Máš mi je dát

A mít rád