Lucie Bílá

1.
Tělo bez duše
a duši bez těla,
ne, to jsem vážně,
vážně nikdy nechtěla.
Postel není přístav
a postel není dům,
komu to mám říct?
Tobě ne, oblakům.

Ref 1:
Že jsem furt malý dítě,
i když to není vidět.
Komu to mám říct?
A mám se za to stydět?
Jsi přístav mojí duše
a já budu tvůj dům
a na svým holým břiše
dnes prostřu andělům, andělům.
A na svým holým břiše
dnes prostřu andělům.

2.
Tělo bez duše
a duši bez těla,
ne, to jsem vážně
nikdy, nikdy nechtěla.
Postel není přístav
a postel není dům,
komu to mám říct?
Tobě ne, oblakům.

Ref 2:
Že jsem furt malý dítě,
i když to není vidět.
Komu to mám říct?
A mám se za to stydět?
Jsi přístav mojí duše
a já budu tvůj dům
a na svým holým břiše
dnes prostřu andělům.

Ref 3:
A venku trochu mrzne,
studěj' mě jejich křídla,
tak si ke mně lehni,
abych ti nevystydla.
Varhany nehrajou nám
a sbor nám nezpívá,
mám tvý teplo v sobě,
kolem noc mrazivá,
kolem noc mrazivá.

3.
A na vokurkách loňskejch
se tiše kalí lák
a bude na něm plíseň
pojď, necháme to tak.