Lucie Bílá

Zahrada rajských potěšení


Proč nejsem anděl ani ďábel ne
Proč tělo není vůbec bezpečné
Proč ke svým odlišnostem nejsme neteční
Tak jsi nás stvořil a my jsme nevděční

Zaveď mne do chrámu svých chtíčů
Do klína pohodil mi svazek zrádných klíčů
Odemkla jsem zahrady, kde kvetly jeho temné představy
On mi dal svobodu, krutost, lásku, bezpráví...

Proč jsi nám dal pahorky a údolí
Proč jsi nám dal touhu po čistotě
Křičíme hrůzou, drceni v soukolí
Tak tapem v temnotách – láska a strach

Proč jsi nám dal touhu k sblížení
Plamenný meč, milenci zkažení
Proč pronikáme jeden do druhého
Ach bože, co je na tom dobrého – co zlého

Pokladám svoje tělo na oltář
On ať je dívka a já chlapec jsem
Ať kůže, rty a oči spolkne zem
A duše bezpohlavní políbí tvou tvář

Já chci jen odpověď
Ne svatozář...