KDYŽ SE VÍTR OTOČIL
Podíval ses mi do dlaně a řekl,
že jsi stejný jako já.
Možná se potkáme jednoho dne,
až se vítr otočí.
Tu slzu jsem osušila.
Ta chvíle, která byla tak krátká,
se mnou zůstane, přestože ty’s odešel,
dokud se vítr neotočí
a oheň, který byl uhašen,
znovu nevzplane.
Procházka, na niž jsme nikdy nešli,
v září, když léto umíralo,
ale cesty určitě čekají,
dokud se vítr neotočí.
Víš stejně dobře jako já,
že ten pocit nikdo nemůže snést.
Možná, že dostaneme, po čem toužíme,
až se vítr otočí
a oheň, který vyhasnul,
znovu zaplane.
Podíval ses mi do dlaně a řekl,
že jsi stejný jako já.
Možná se potkáme jednoho dne,
až se vítr otočí.
Tu slzu jsem osušila.
Ta chvíle, která byla tak krátká,
se mnou zůstane, přestože ty’s odešel,
dokud se vítr neotočí
a oheň, který byl uhašen,
znovu nevzplane.
Procházka, na niž jsme nikdy nešli,
v září, když léto umíralo,
ale cesty určitě čekají,
dokud se vítr neotočí.
Víš stejně dobře jako já,
že ten pocit nikdo nemůže snést.
Možná, že dostaneme, po čem toužíme,
až se vítr otočí
a oheň, který vyhasnul,
znovu zaplane.