(Zuzana Michnová/Zuzana Michnová)
Kdy se konečně zmůžeš
mluvit hlasem sametovým
Svědkem všeho je bůžek,
co nosíš na krku stále každodenně
I kytka uvadá záhy
nejen když ji nezaléváš
Když nemá dostatek vláhy,
ale když je prostředí náhle vyměněné
Co dáváš to jsou jen splátky
jeden z pruhů na roletách
To ráno na kusu látky
bylo jinačí, kouzlo nenadálé
Mý tváře hoří jak sláma
hádej v kterým uchu mi zní
To asi vzpomíná máma
snad ta jediná zná mě dokonale
Dej volnost sobě nám a budem sdílet
Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem brát
Kdy se konečně zmůžeš
hltat život tak jako já
nikdy nebyl by zúžen
teď padá pomalu z půdy do sklepení
Radši sbohem si dáme
ať nás cizí nerozsoudí
pak soudce hlavu si láme
a vyjde najevo příběh z donucení
Dej volnost sobě nám a budem sdílet
Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem brát
Kdy se konečně zmůžeš
mluvit hlasem sametovým
Svědkem všeho je bůžek,
co nosíš na krku stále každodenně
I kytka uvadá záhy
nejen když ji nezaléváš
Když nemá dostatek vláhy,
ale když je prostředí náhle vyměněné
Co dáváš to jsou jen splátky
jeden z pruhů na roletách
To ráno na kusu látky
bylo jinačí, kouzlo nenadálé
Mý tváře hoří jak sláma
hádej v kterým uchu mi zní
To asi vzpomíná máma
snad ta jediná zná mě dokonale
Dej volnost sobě nám a budem sdílet
Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem brát
Kdy se konečně zmůžeš
hltat život tak jako já
nikdy nebyl by zúžen
teď padá pomalu z půdy do sklepení
Radši sbohem si dáme
ať nás cizí nerozsoudí
pak soudce hlavu si láme
a vyjde najevo příběh z donucení
Dej volnost sobě nám a budem sdílet
Svůj úděl každý zvlášť a rovným dílem brát