1. B Nejhezčí jsi, Es když se se mnou B loučíš,
a proto také často odjíž F dím.
Jen Es abych slyšel, co si napo F roučíš,
to Es kázání, abych snídal sám, co F smím si dát, kdy se vrátit mám.
Nejvíc ti to sluší, když mě vítáš,
a proto se tak rychle vracím zpět.
Jen abych viděl, jak mě neodmítáš,
a říkáš "pojď, dost už hloupostí, teď už tě víc nikam nepustím."
R: B Zvláštní, jsi zvláštní, jsi nádherná vlastně pokaždé,
proto F zvláštní, Es proto tě mám F rád.
B zvláštní, jsi zvláštní, víš-li o jiných, tak mi ukaž kde,
ty nejsou F zvláštní, Es nechci jiné Gmi znát. F , Es , B
2. Nejhezčí jsi, když se večer stmívá,
a proto se mi někdy táhne den.
Já nedočkavě na věže se dívám
a říkám si, ať jde slunce spát, ať přijde čas, který mám tak rád.
Nejvíc ti to sluší za svítání,
a proto se tak rychle probouzím.
Já dívám se a nemám žádné přání,
mně postačí ranní zátiší, v němž právě já jsem ti nejbližší.
R:
Michal David
