Michal Prokop

Yetti Blues

Jdu sám po Bílý hoře, poslední Moravan.

V kartách jsem prohrál moře, zbylo mi hejno vran.

Někdo ji hledat musí – stojí to za pokus

Zapomeň na funusy /:když hrajou Yetti blues :/



K ránu se vracím, svět sněhem zapadal.

Na chvíli bez ovací, panuje bílej král.

Sníh padá na ulice, všechno je bílej klam.

Láska je expedice /:výprava do Nikam :/



Kolem jen zmrzlý květy a velký šlápoty.

Číslo bot jako Yetti, z Nepálu samoty.

A co když je to ona, ujel jí autobus.

A bílou láskou stoná /: když hrajou Yetti blues:/