Michal Tučný

Jó, každej mašinfíra řekne ti,
o je to línej kout,
když ráno přijde z mrazu ztuhlej.
Nemůžeš se hnout, v termosce máš kafe,
ale na něj nemáš chuť,
a když natáhneš do kotle, tak voda je jak rtuť

Pak přihodíš pod kotel fofrem uhlí,
s chlupatou jen klacek občas zamává ti
cestoun zavátou a kraj jak bílý prostěradlo,
vůbec nevnímáš ranžírku, vechtr, šraňky, hradlo
jak sví boty znáš.

ref:
Tak osedlat si pár rezavejch kolejí
trávou z náspů a rosou nadějí
jít a vrátit se sám.

Ráno, to se každej vechtr hladce voholí,
ty na mašine jenom otřeš ruce pucvolí,
potom, cos jak pekelník vyčistil dýmnici
a už se těšíš na holky v tý vaší vesnici.
Jó, komín, ten má kolem krku kroužek mosaznej,
mašina si zpívá a ty s ní si povídej,
tu štreku znáš už nazpaměť, už'sjí jel tisíc krát,
vo tom každej malej kluk si nechá jenom zdát.

ref:
Tak osedlat si pár rezavejch kolejí....

Za ty roky parťákovi říkáš línej kout,
zejtra ráno zase příjdeš kola vodrhnout,
místo vody natáhneš do kotle zimnici
a dobře víš, že jednou skončíš v tý svý stanici.

ref:
Tak vosedlat si pár rezavejch copánků
z vysoký trávy rosou,
jak ze džbánků pít a vrátit se sám.