Jak v E mořích slunce s tmou se ztrácí
a pokřik racků šel už spát,
tak A utekla nám láska, jó, to se E stává,
a F#7 najednou tě, holka, nemám H7 rád.
Mám E dost už těch tvejch věčnejch nářků
a prožárlenejch hloupejch scén,
tak A někdy zase brnkni, jó, to se E stává,
prostě H7 táhne mě to z kruhu E ven.
®: Já E půjdu až tam na místa, kde už to znám,
pár stromů, A ohniště a tunel a E trať,
a kašlu na celej svět, v něm v tobě zas jsem se splet',
a postý A řeknu sobě: hloupneš, tak E plať.
Jak nabobtnalý klíčky hrášku
byly cíle tvý, a já chtěl víc,
já předělat chtěl svět, jó, to se stává,
kolik bylo nás, a stále nic.
Tak pozdravuj ty svoje šminky, lásko,
a do zrcadla zkoušej řvát,
jó, utekla nám láska, jó, to se stává,
a najednou tě, holka, nemám rád. ®:
Nedvedi
