Nevada Tan

Pryč

Než na mě zapomeneš
Než na mě zapomeneš

Jsou dny, kdy se bojím
Že zapomenu na všechny barvy, cos mi dala
Jsou noci, které probdím
A myslím na naše rozhovory, co se pomalu rozpadávají
Obrázek na zdi, skoro bílý a prázdný
Budoucnost, co jsem si malovali, stále více bledne
Mělo to zůstat jako tehdy
Ale čas ji příliš vybarvil

Pryč, pryč je poslední otázka
A já vím, že ty dny jsou ztracené
Je to pryč, najdu si nové cíle
Zase volný - vím, je toho tolik
Minulost mlčí

Poslední letní den ležela blízko mě
Naše stíny se odrážely na mokrých kolejích
Cesta domů byla tvrdá
Celé léto jsme vítězili
(A teď?)
Obrázek na zdi byl právě namalován
Ty týdny nás udělaly dospělejšími, ale
(Ale!)
Nebylo nic důelžitějšího
Než náš poslední den

Pryč...

A teď myslím nazpět, myslím na tebe
Myslím na naše léto a ptám se, kde teď jsi
Jaká teď jsi a jak se směješ,
Jak pláčeš
Jak spíš
Jak křičíš
Myslíš občas na nás společný čas?
Ale pak se objevím, budu popadat dech a bude mi jasné,
Že naše časy jsou pryč, i když to bylo to nejlepší
A že vítr už přináší další zimu
Ukládám si tě do paměti takovou, jakás byla - na ten nejhezčí letní den

Pryč...