Oldřich Janota

Nevadí že čekám na tramvaj
stejně pořád čekám
na vejtah
A ta ženská než mi podá rohlík
že se stará nejdřív vo mejk-ap

Dyť já bych tu tramvaj taky zapích
dybych s ní měl jezdit
sem a tam
Dyť já bych si taky brousil drápy
dybych měl furt šahat na salám

Inu ale
něco jinýho je do boty
A něco jinýho zas po botě
něco jinýho je do boty
A něco jinýho zas v životě …

V dálce už se zase někdo topí
mlha
ohmatává bílý stůl
Nezůstane po tom ani stopy
ale to sem chtěl říct mon amour

Až si taky koupíš suchý rohlík
a vokousáš z něj vlhkou sůl
Až si sedneš na zem
zkřížíš nohy
až se budeš koukat na Beaubourg

Uvidíš
že něco jinýho je do boty …
a něco jinýho zas po botě …

Včera jsem celou noc deník pálil
tohle všechno už se mockrát stalo
Zejtra …
vzplanou vody puknou skály!
Dneska to však mění stejně málo

Že tu věci stojí v divnym světle
že mi špína sahá někam po lejtka
že tu zhasla lampa
dušehřejka
A mlíko v tašce zase vytejká

A že něco jinýho je do boty
a něco jinýho zas po botě

Že něco jinýho je do boty
a něco jinýho zas v životě