Oldřich Janota

Přišel jsem na mejdan
a sotva jsem se rozhlíd´
viděl jsem, že zbejvám
tak jako suchej rohlík

Dál jsem si vzal knížku
a koumal, kam bych šel
Slyšel jsem tu dívku,
jak říká: " Pocem, kdybys chtěl …"

A já povídám: "Víš, neměl jsem proč zůstat
a nemám už kam jít
a nevím, zda tvý ústa
by mně udělaly líp"

A ona povídá: "Jó, z tý mužský pýchy
chce se mi až klít
Kašlu na tvý psýchy
Tvý tělo chci si vzít!

Vy umíte bejt sprostý
a hned na měsíc výt
Chcete ty svý buchty
věčně jenom na kolenou mít!"
Ale jak bejt sám a po svým si vzít?

A já povídám: "Královno včel,
zdálo se nám o tobě:
každej z nás tě měl
a každej v jiný podobě
Jako kousek mýdla
cesťák si tě bral,
havran jako křídla,
voják jako val
a plamen jako svíce
a oheň jako tmu
a stíny jako ruce
a ruce jako hru
a moře jako útes,
jako trosečníkův člun
a básník jako smutek
ale já jsem opodál tvých vln

Ona říká: "Milánku,
spojený jsme s každým.
Jednou štěstím líbánků
a jednou duchem pažby"

Pak se koukla na slánku
a olízla si rtěnku
a povídá mi: "Milánku,
pocem, nebo ať jsi venku!"

Já povídám: "Jó, kdybych měl Harley,
tak bych ti ho dal
Kdybych nosil berle,
zlomil bych je a vstal.
Kdybych chtěl být tvým hejlem …"

Přišel jsem na mejdan
a sotva jsem se rozhlíd
vidím manželky a milenky
jak postávají uraženě v rozích

A uprostřed tý místnosti
v hroznu mužských těl
- účel celé slavnosti -
královna včel