Oldřich Janota

Basy plné mléka
koše plné chlebů
na udupaném sněhu
ve své kráse stojí
A stíny v těžkých zbrojích
kolem míjí

I já do práce šlapu
a reflektor jen bliká
pomalu jak chápu
že dlouho člověk vzniká
do vějířů drátů
sníh když vítr vplétá
a jenom přízrak léta
kolem míjí

Až setkáme se za dne
až rozsvítí se v krámě
vtiskni také za mě
drobný do té dlaně
co bez dívání shrábne
vše co nás míjí
tak že jen krátkou chvíli
teplo cítím