Oldřich Janota

Když přišel čas
byla nevěstou
bílou cestou
běžel koník pro kočár

Nechala nás
s píšťalkou dětskou v peci hvízdat
dveře hlídat
dokořán

Nad bílý sráz
se měsíc náhle zhoup
a s ním mráz
do bílých korun jabloní

Sváteční čas
chvějivý jisker sloup
a pak dítě
skryté cípem záclony

Jak dlouhé vlny které myjí pobřeží
jak temné stíny
plachých ptáků ve věžích
Jak dnešní viny za dny včerejší
tak vzdálený je
tvůj dětský věk

Mávejte klobouky
ať pentle mohou vlát
je to tak
vítr cestu předhání

Poběží přes louky
a zteče každý hrad
z bílých dlaní
závoj za ním bude vlát