Olympic

Před chrámem smutně stojím
svých nápadů se bojím
snad někdo zázrak udělá

To se však nezahojí
jenom tím že se stojí
a nic se proto nedělá

V září se to pokaždé stává
v září žere housle můj kůň
v září se moc dívek nevdává
v září svítí barevně tůň

O svatých se mi zdálo
prý jich už zbylo málo
jednou to někdo napraví

Co bláznů se mi smálo
co bláznů se mě bálo
všichni se za čas unaví