Pavel Bobek

Až půjdeš tam, kde není skoro nic,
kde vítr vždycky, samým sněhem hrál,
pozdravuj jednu dívku u hranic,
kterou jsem kdysi hrozně miloval.

Vlasy má doufám pořád vlnité
a dlouhé tak, že jí po pás splývají,
Vlasy má doufám pořád vlnité.
a ty mi jí nejvíc / připomínají.

Až začnou zuřit bouře na pláních
a řeky znehybní tuhý led,
doufám jen, že ji uchráním,
před vichřicí a zimou teplých let.

Harmonika

Až půjdeš tam, kde není skoro nic,
kde vítr vždycky samým sněhem hrál,
pozdravuj jednu dívku u hranic,
kterou jsem kdysi hrozně miloval.