Pavel Bobek

To bylo ve Venezuele v noci žárem schoulené.
Dívenku mladou tam vídal jsem na hlavě s proutěným košíkem.
Lásku svou já mám ve Venezuele.
(Lásku svou já mám ve Venezuele)

Já ptal se jí má-li lásek víc a neřekla vůbec nic.
Pak úsměv něžný prozdradil, můžeš být jen další díl
všech lásek mých, co mám ve Venezuele.
(Všech lásek mých, co mám ve Venezuele)

Když od moře ráno vítr vál, svěží vítr vál,
My šli jsme spícím pobřežím,
Řekla mi tam žiju s tátou svým,
Prozraď mi jak se tí líbí Venezuela.
(Prozraď mi jak se tí líbí Venezuela)

Já šel jsem jak stín, který nikomu už nepatří.
Víckrát ji nespatřím.
Tam k rybářským domkům snad s otcem svým dál
s košíkem jde, jak na karneval,
láska má co mám ve Venezuele.
Láska má co mám ve Venezuele.