Stále stejnou tmou
svítí plátno bloudících
malíř půlnoc kreslí smích
ten obraz píseň zpívá pojednou
stíny na kopcích, ticho hnízd a moudrý sníh
svát sem hřích všech dětských cích
v těch barvách které prosí tě pojď k nám
®:Já už vím a znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc
však nebyl nikdo kdo by naslouchal
snad dnes tu s tebou stál.
Stále stejnou tmou
stejné louky tu hoří dnes
mraky láká do nebes
kde Vincentovy modré oči sní
jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic
vítr v tváři má pár skic
to smýknul štětcem touhy van Gogh sám.
®:
A svět tě tak trýznil
tvou lásku splácel zlým
jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou
svět nazval velkou vášeň šílenstvím
a já chci ti říct Vincente
že není nikde svět pro lásku
tvou se kterou bdím.
Stále stejnou tmou
Portrét v tichu muzejním
něžná dlaň – hold váženým
všem očím které nesmí rozumět
Prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších
v tvých růžích trn snad ostřejší
než kord co slouží srdci divným hrám
®: Já už dávno znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc
však nebyl nikdo kdo by naslouchal
tak hledat musíš dál.
svítí plátno bloudících
malíř půlnoc kreslí smích
ten obraz píseň zpívá pojednou
stíny na kopcích, ticho hnízd a moudrý sníh
svát sem hřích všech dětských cích
v těch barvách které prosí tě pojď k nám
®:Já už vím a znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc
však nebyl nikdo kdo by naslouchal
snad dnes tu s tebou stál.
Stále stejnou tmou
stejné louky tu hoří dnes
mraky láká do nebes
kde Vincentovy modré oči sní
jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic
vítr v tváři má pár skic
to smýknul štětcem touhy van Gogh sám.
®:
A svět tě tak trýznil
tvou lásku splácel zlým
jen černé vrány nad hlavou ctí tvou mysl bolavou
svět nazval velkou vášeň šílenstvím
a já chci ti říct Vincente
že není nikde svět pro lásku
tvou se kterou bdím.
Stále stejnou tmou
Portrét v tichu muzejním
něžná dlaň – hold váženým
všem očím které nesmí rozumět
Prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších
v tvých růžích trn snad ostřejší
než kord co slouží srdci divným hrám
®: Já už dávno znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc
však nebyl nikdo kdo by naslouchal
tak hledat musíš dál.