Stále stejnou G tmou G4sus G
svítí plátno Ami bloudících
malíř půlnoc Cmaj7 kreslí smích
ten D obraz píseň zpívá pojed G nou
stíny na kopcích, G4sus G ticho hnízd a Ami moudrý sníh
svát sem hřích všech Cmaj7 dětských cích
v těch D barvách které prosí tě pojď k G nám C
®: G Já už vím a Ami znám
D7 co jsi tenkrát G toužil Hmi říct
Emi a jak jsi trpěl pro své Ami nadání
D7 učit lidi vidět Emi víc
však nebyl nikdo kdo by A7 naslouchal
Ami7 snad D7 dnes tu s tebou G stál.
Stále stejnou tmou
stejné louky tu hoří dnes
mraky láká do nebes
kde Vincentovy modré oči sní
jak jen pozmění
barvy žhnoucích slunečnic
vítr v tváři má pár skic
to smýknul štětcem touhy van Gogh sám.
®:
A svět tě tak Ami trýznil
D7 tvou lásku splácel G zlým Hmi
Emi jen černé Ami vrány nad hlavou ctí tvou Cmi mysl bolavou
svět G nazval velkou F6 vášeň šílenst E7 vím
a já Ami chci ti říct Vincente
že Cmaj7 není nikde svět pro lásku
D7 tvou se kterou G bdím.
Stále stejnou tmou
Portrét v tichu muzejním
něžná dlaň – hold váženým
všem očím které nesmí rozumět
Prohlíží si prázdnou zeď
a chlápka v cárech nejchudších
v tvých růžích trn snad ostřejší
než kord co slouží srdci divným hrám
®: Já už dávno znám
co jsi tenkrát toužil říct
a jak jsi trpěl pro své nadání
učit lidi vidět víc
však nebyl nikdo kdo by naslouchal
tak hledat musíš dál.
Pavel Bobek
