Dovo C lej mi, F pane gene C rále,
abych je uct G ivě pozdrav C il G
a z eventuelní v F álky nenad C álé
abych se jim př G edem omluv C il G ,
C kdyby z F ítra namísto sníd C aně
začal G o se mobilizov C at G ,
těžko b C ych moh kr F áčet odhodl C aně
do války se z G aangažov C at G .
C
Museli by nejdřív přemluvit mou ženu,
kdybych se jí od snídaně zved’,
nerada mě pouští do terénu,
to bych se bál vrátit z války domů zpět,
co by tomu řekli moji kluci,
kdybysem se válce věnoval,
vždycky jsem měl tisíc výmluv, hergot kruci,
než abych si s nimi na vojáky hrál.
Co by tomu řeklo moje zdraví,
to když se zkazí, už se nespraví,
vždyť i na klinikách lékaři když slaví,
tak připíjejí hlavně na zdraví,
co by řek’ můj nadřízený z práce,
ten když mě pět minut nevidí,
už to pozoruji ve obálce
ztrátou výkonnostních prémií.
Co by řek’ můj přítel z Marylandu,
kdybych tam někde v Americe stanoval,
často píše sice: přijeď o víkendu,
ale s jakou by mě asi přivítal,
těžko bych moh’ kráčet odhodlaně
a do války ruksak pakovat,
kdyby zítra namísto snídaně
začalo se mobilizovat.
Závěrem chci poníženě prosit,
kdyby si chtěli najít jinou zábavu,
u nás nemá kdo v kýblech maltu nosit
v akci "Z" za novou Ostravu,
venku by jim zčervenaly tváře,
lid by na ně přestal hledět úkosem,
já bych nyní nečuměl do kalamáře
a žili bychom všichni rovnou za nosem.
Pavel Dobeš
