V C hospodě Na pranýři d G7 neska vůbec nezapadá s C lunce
a z F avírá se G7 o hodinu d C ýl
n F a počest tr G7 aktoristy © C ulce Ami ,
c D7 o se včera znovu narod G il G7 .
Sedíme, a je už po půlnoci
a číšník nese další rundu s kofolou,
posloucháme, jaký je to pocit,
když se člověk nechtě stane mrtvolou.
Je to, jako když vám pole pod traktorem někam uhne
a pluh nemůže brázdu zachytit,
blbý na tom je, že člověk ztuhne
a nemůže to nijak ovlivnit.
Pak vás dají do společné šatny,
zhasnou světla a zapnou chlazení,
norkový kožich by nebyl špatný,
a něco od Rettigové ke čtení.
Po městě pendluje černý stejšn,
jednoho dne pro vás přihasí,
neuslyšíte "congratulation",
odveze vás v každém počasí.
V očích máte smrt a na tacháči deset nebo dvacet
a stuha s tím, jak měli vás rádi, příjemně šimrá pod nosem,
když už si ten úřad s kosou na vás zased’,
ukryje vás nejlíp černozem.
Jen černé turistické značky vaši cestu nyní měří
a nepomůže už žádné snažení,
pomůže jen to, v co člověk věřil,
dokud ještě chodil po zemi.
Všechny nás to pomyšlení zebe,
jedni se bojí a druzí strachují,
my nevěříme v peklo ani nebe
a natož v lidi, co nás sledují.
Vytvořili jsme si svoje vlastní báje,
my nechcem mezi žádný čerty rohatý,
pojedem do březového háje
a rozptýlit se dáme děvčaty.
1
Až to na nás přijde, tak ať muzika hraje,
dechovka ať stojí před vraty,
pojedem do březového háje
G7 a C rozptýlit se dáme děvčaty.
Pavel Dobeš
