Pavel Novák

Černej den,
nedá mi vyjít ven,
je u mých dveří,
a má tvář ponurou, ou-ou.
Jak smečka psů, je zle-e-e-e-ej,
přichází tmou.
Spoutal mě svým snem,
vrásky přidal jen,
kamkoliv jdu sám,
tak pořád smůlu mám, ou-ou.
Jak smečka psů, je zle-e-e-e-ej,
přichází tmou.

A jako nůž,
mám jeho stín v zádech,
a teď už vím,
že se snad víc,
černýho dne,
nikdy nezbavím.

Černej den,
chodí za mnou jak strach.
Ať si mě spoutá,
svou pavučinou, ou-ou.
Jak smečka psů, je zle-e-e-e-ej,
přichází s tmou.

A jako nůž,
mám jeho stín v zádech,
a teď už vím,
že se snad víc,
černýho dne,
nikdy nezbavím.

Ten černej den,
o kterém zatím sním,
že ho snad jednou,
někde utopím, ou-ou.
Jako pár psů ten zle-e-e-e-ej den,
snad utopím.
Ten zle-e-e-e-ej den pak utopím.