Pavel Novák

^D7 Včera má milá z ^G dlouhé ^Hmi chvíle
^G uplet ^Hmi la si ^G z dlouhých ^D vlasů ^G cop. ^D7
Řek jsem jí: milá ^G do co ^Hmi pů si
^G plésti ^Hmi vlasy, ^C to je ^Emi nezpů ^D sob.

^D Mně totiž vlasy ^Emi svádějí ^Ami ke hříchu
^Emi abych se ^Ami potichu ^Emi přiblížil ^Ami zezadu,
^Emi ustřih tu ^Ami parádu ^G jako ^A malý ^Hmi kluk,
docela vážně, ^Emi jako ^D malý ^Emi kluk,
je-je-je-jé, jako ^D malý ^Emi kluk

^Emi Svádíš mne ^Ami ke hříchu ^Emi abych se ^Ami potichu
^Emi přiblížil ^Ami zezadu, ^Emi ustřih tu ^Ami parádu
^Emi jako ^D malý ^Emi kluk. ^D7

Já totiž kdysi v páté třídě
žačce jedné ustřihnul jsem cop.
Býval jsem dítě zvídavé
a neposedné, cop udělal „hop“.

Ta žačka potom lapala po vzduchu
jak ryba na suchu, svůj cop i s mašlemi
hledala na zemi, mně to bylo fuk,
docela vážně, mně to bylo fuk.

Dneska už po hříchu proč jsi tak potichu,
nůžky jsou rezavé, tvé vlasy voňavé
^Emi já už ^D nejsem ^Emi kluk,
je-jé-é, já už ^D nejsem ^Emi kluk.