Emi Vyprávěl mi posel z krajů C vzdálených,
kde noc je Emi den,
a kde život v květech krásně Emi C Emi zbarvených
zdá se být Emi Emi Emi snem.
D O dívce A krásnější než C Fátim, žena G snů,
D o chlapci, který A s ní byl šťastný A třikráte sto Emi dnů.
Emi Své verše jí D psal, a Korán ji chodil Emi číst,
její srdce D vzal, bílý nepopsaný Emi list,
růžovou D vodou, omýval vždy její Emi tvář,
když s jitřní D dobou, vycházela slunce H7 zář.
Emi S ránem však havran štěstí D stín,
Emi vzlétl nad kraj jak černý D dým,
Emi z křídel mu na zem spadla D zášť,
Emi láska oblékla smutků D plášť.
Emi A v chlapcově duši posel C žárlivý
zlým ohněm Emi vzplál,
pro nic za nic nožem, který C tiší smích,
tu dívku Emi hřál.
Tak hádíth končí smrtí bláhovou
a den jde spát
tohle se stalo s dívkou ubohou,
však třeba znát.
Že Prorok vyřkl soud, jdi k lidem ztraceným,
Al Mandžum jméno buď tvé, jsi dnem věčně šíleným.
Ten posel neřek víc,
Korán jal se číst,
a já veršů pár,
do písku jsem psal.
K ránu když havran štěstí spí,
vzlétl nad kraj jak černý dým,
z křídel mu na zem padá zášť,
lásku chraň ten kdo jí máš.
Petr Novák
