Petr Spálený

Jedním vlhkým letním ránem
Vydal sem se za podnájmem
Ze všech adres co mi zbyly
Navštívil jsem pána z vily
Před vilou zrály třešně
Já vypadal beútěšně
Zazvonil jsem plaše krátce
Vyšel muž tak k šedesátce

Zavřel za mnou stará vrátka
V hale cinkla cinkrlátka
Po schodech mě vedl vzhůru
Myslel jsem si má to túru
Starožitník mě jen měřil
Že to vyjde v to jsem věřil
Jen sem neznál proč se lekám
Proudila snad ve mně řeka

Zavedl mě do pokoje
Mělo to být sídlo moje
Obrazy a staré rámy
Sošky lampy svícny dámy
Křesla vazby gobelíny
V koutech černé pavučiny
Pokojíku řekni:chceš mě
Pod oknem mně kývly třešně

Oči jely po pokoji
Náhle se mi obraz dvojí
Ztrácím dech a ztrácím slova
Na stěnu se dívám znova
V hlavě se mi všechno mísí
Na skobě tam důtky visí
Řemínky jsou z černé kůže
Hledám výraz toho muže

Lásko lásko řekni chceš mě
Na řemíncích visí třešně
Lásko lásko řekni chceš mě
Ocelové zrůdné třešně
Lásko lásko řekni chceš mě
lásko lásko lásko lásko
lásko lásko lásko...

Vypravěl mi příběch krátce
O životě na oprátce
O sřížených bílych hnátech
Srdcem jsem mu visel na rtech
O vodě a hořkém sklepě
O důtkách jak hladí slepě
Poslouchal jsem jeho slova
A začal jsem rozbalovat

Přes rok bydlím s pánem z vily
Z třešní jenom pecky zbyly
Lásko lásko řekni chceš mě
S každým jarem kvetou třešně
Lásko lásko lásko...