Petra Černocká

Když rákosí větrem se chví,
dým nestoupá, každý tvor ví,
že bouře zlá, skloní hlavy nám,
v ten čas i já, pokání znám.

Na vodní pláň lehá si stín,
hladina zlá, šedá jak cín,
už neskrývá povahu svou zlou,
až přijde déšť, spojí se s tmou.

Už přišel déšť, tvář neskrývám,
omývá zem, tu vláhu znám,
i rákosí větrem rozhoupá,
a v potocích listí vykoupá.

Dokázal déšť letní tíhu smýt,
omyl mi tvář, duši nechal být,
v ní roste stín, jas mi upírá,
před sluncem mříž pevně zavírá.