Poupata

1. Nad rozlitým mlékem je už pozdě plakat
není třeba tisknou zápěstí
nad tou naší láskou začalo se smrákat
z krku sundej srdce pro štěstí

2. To se občas stává z lásky potom zbývá
už jenom pár veršů pod polštář
pak u okna stojíš když se venku stmívá
a ty verše klidně roztrháš

R: Tak se ptám jestli vůbec se to smí
roztrhnout těch pár veršů posledních
kolik snů a přání zůstalo v nich navždy ztracených
kousky veršů padaj k zemi jako sníh

3. Je to strašně dávno dnes už jen vzpomínám
na to jak jsem hledal správný rým
teď tu na kolenou potichu je sbírám
neboj lásko já tě nesoudím

R: Jen se ptám...

Do snů se s obavou dívám jak se zvolna vytrácí
všechny cíle a přání které jsem kdy měl
a přitom mizerně skrývám jak mi na tom záleží
a svoji vinu svádím na úděl.

R: