Snad G postý si tiše předčítám,
v lavici Emi psaný vzkazy, který znám,
Ami kolik slov, co D vryto je tam
Hmi tuší už skoro vybled Emi lou, Emi/D
C když si čtu, divnej G pocit mám,
Ami přemýšlím, jak ta D léta jdou.
®: G Těch knížek C čtených G pod lavi C cí,
G těch kaněk v C sešitě a G kolem, C
G a místo H7 vzorců v Emi početnici C
Ami napsáno "Školo, D sbohem!"
Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
®:
Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v Ami lavici D tužkou popsa G nou Gmaj7
Poupata
