Poupata

1. Šel pouští starý poutník
měl jeskyň slov a svůj dům
a jak kráčel slůvka sbíral a pravdou utřel stůl
byl všude ale žádný neznal jeho tvář
a každý kdo o něm mluvil vypadal jak lhář

R: Pravda a lež
on znal ten rozdíl snad jako jediný
když v podvečer svůj příběh vyprávěl
o suchém chlebu šťastných lidí
o prázdném džbánu co se stydí
za ty jimž víno donášel
až k ústům

2. I u nás jednou spával sám tomu nevěřím
všem okolo prý dával a smál se u dveří
snad dodnes stařec chodí má hodně nebo nic
a všechny za nos vodí když ukazuje líc

R:

3. Vítr dávno v poušti zavál řetěz stop co on vryl
šedou tvář stín zakrýval a k suchému chlebu víno pil