Poupata

1. ^Emi Když někdy volnou chvíli mám,
^C vezmu si kytaru, na ^H7 ni jsem často hrál,
^Ami jak kdysi u ohňů si ^Emi píseň zabrnkám,
akordů ^C pár, co dřív jsem ^D znal ^H7

2. Krásu zvuku odnes’ čas
a struny ztratily svůj oslnivý lesk,
pokryl je prach a jak by přešel po nich mráz,
teď jejich ^C tón zní jako ^D stesk, jako ^Hmi uplakanej ^Ami stesk ^{Hmi C D}

R: Proč krása tónů je tak ^G nestálá,
^Ami proč mizí zvuk jak ^D před sluncem noc,
^Emi proč dnes už ^D píseň býva ^C lá
ne ^Ami má tu zvláštní silnou ^D moc, ^C ptám ^D se,
^G proč krása tónů je tak nestálá,
^Ami proč ihned rozletí se ^D na všechny strany,
^Emi a proč ta ^D píseň toula ^C vá
už mi ^Ami nezní jako ^D dřív - za to ^Hmi můžou starý ^Emi struny.

3. Když vzpomenu, jak zněly dřív
struny, co třpytily se září slunečnou,
jak dávno s lehkostí těch bílých koňských hřív
zpívaly tu píseň společnou.

4.=2.

R: + 3x ^C za to ^D můžou starý ^Emi struny