Radek Tomášek

Boxer

Můj první pěstní souboj byl jen pouhou dětskou hrou
důvod měl však velmi vážný jedné dívce plavých vlasů kluci brali míč
Pro její čest, pláč a smutný pohled bezbranný
jsem pevně zaťal pěst

Ale žádnej vděk ani vavříny že jsem vyhrál tenhle boj
všichni říkali mi rváči takhle jednou nejspíš skončíš v temným vězení
Léta jdou a jak jednou lidé na tvých zádech nápis napíšou je to lump
nikdy víc jej nesejmou

lá la laj...

Šel jsem jinam hledat štěstí když mi bylo osmnáct
jenom abych poznal že není v prázdnejch parcích a na nádražích
Jen teplej déšť v náručí mě občas konejšil a ptal se kam se dáš

lá la laj...

Jednou uviděl jsem muže jak se hádá s malou dívkou bezbrannou
řek jsem pane to se nesluší - on chtěl se rvát,
líp měl znát sílu svou

A tak stal se ze mě boxer moje pěsti jsou můj chléb
jsem prej šapmiónem ringu a žádnej soupeř netuší když rány pěstí dávám
že si šeptám míč jí dej, na tu malou plavou dívku nesmí nikdo být už zlej

lá la laj...