Pták vylekaný slovem - vlhkými křídli máv´. - Teď v skrytu lesní rokle - se shromažďuje dav. - To ocelové ráno - má spiklenecký vzduch. - Když zvolna houstne zástup, - je kdekdo dobrodruh. - Ten přišel s halapartnou, - ten zvírá žabikuch - a všichni se už teší, až udělají kruh -jak honci stád. - Koho dneska budou lesem štvát?
Pot frkajících koní - už nezakrýva stín, - sta nelítostných škorní - je kopou do slabin. - Kdo ukázal jim cestu z té úžlabiny dní,
kdo rozkázal všem pastím, ať zuby vycení? - Kdo tohle všechno spískal - a tím dal znamení? - A není snad to jedno? Tvůj pohled zkamení - a chceš se ptát - Ach koho, koho budou světem štvát? - Když ze všech stran se blíži - - a stim ryčným pokřikem -, - krk bezděky se svírá a rovírá se zem. - i létající myši teď opustili krov - a následují lovce, jimž z očí blýská kov. - Už křísly jiskry zášti a hvízdly kulky slov. - Prý přibijí svou oběť, jak předtím - spoustu sov na křídla vrat. - Já tuším, tuším, koho vydali se štvát.
Už vím, že pasou po mně. - to já jsem obětí! Tak tajím dech a tiše - se krčím v doupěti. - Když slyším lesní rohy a vidím fábory, - chci obrnit se klidem a žít - všem navzdory. - Vtom slyším smečku pomluv, - ty podlé potvory. - Jdou po mé stopě, - vyjou psi přímo u nory. - Je líp se vzdát. - líp umřít rovnou, než se nechat štvát.
Co se to ale děje? Ta tlupa táhne dál... - To ne mně, ale tebe chtějí vzít si na paškál! - Vždyť říkají tvé jméno! -Tá řeč má zvláštní šmak. - Já pomyslím si : správné! Ať jen ti vytřou zrak. - Byl´s odjakživa morous a vůbec divnej pták, - A proto chytnu vidle a nebo aspoň prak - a pevnej drát. - Hej hoši!Půjdu s vámi - lidi štvát. - tak! - Půjdu lidi štvát.
Pot frkajících koní - už nezakrýva stín, - sta nelítostných škorní - je kopou do slabin. - Kdo ukázal jim cestu z té úžlabiny dní,
kdo rozkázal všem pastím, ať zuby vycení? - Kdo tohle všechno spískal - a tím dal znamení? - A není snad to jedno? Tvůj pohled zkamení - a chceš se ptát - Ach koho, koho budou světem štvát? - Když ze všech stran se blíži - - a stim ryčným pokřikem -, - krk bezděky se svírá a rovírá se zem. - i létající myši teď opustili krov - a následují lovce, jimž z očí blýská kov. - Už křísly jiskry zášti a hvízdly kulky slov. - Prý přibijí svou oběť, jak předtím - spoustu sov na křídla vrat. - Já tuším, tuším, koho vydali se štvát.
Už vím, že pasou po mně. - to já jsem obětí! Tak tajím dech a tiše - se krčím v doupěti. - Když slyším lesní rohy a vidím fábory, - chci obrnit se klidem a žít - všem navzdory. - Vtom slyším smečku pomluv, - ty podlé potvory. - Jdou po mé stopě, - vyjou psi přímo u nory. - Je líp se vzdát. - líp umřít rovnou, než se nechat štvát.
Co se to ale děje? Ta tlupa táhne dál... - To ne mně, ale tebe chtějí vzít si na paškál! - Vždyť říkají tvé jméno! -Tá řeč má zvláštní šmak. - Já pomyslím si : správné! Ať jen ti vytřou zrak. - Byl´s odjakživa morous a vůbec divnej pták, - A proto chytnu vidle a nebo aspoň prak - a pevnej drát. - Hej hoši!Půjdu s vámi - lidi štvát. - tak! - Půjdu lidi štvát.