Islandská kapela Sigur Rós nepřijede 19. srpna do Arény HC Sparta Praha sama. Její obvyklou čtyřčlennou sestavu (kytara, basa, klávesy a bicí) doplní při koncertu, který zahájí další ročník průběžných setkání se severskou kulturou MIDNIGHT SUN SESSIONS, smyčcový kvartet Amiina a pětičlenná dechová sekce, součást Samúel Jón Samúelsson Big Bandu.
Výsledný působivý zvuk všech muzikantů doplní i zajímavá scéna, které bude vévodit několik až dvoumetrových světelných koulí zavěšených nad pódiem. Podle nadšených recenzí probíhajícího turné, Sigur Rós zahrají nejen skladby z nového alba „með suð í eyrum við spilum endalaust“, ale i průřez z celé svojí historie. Kapacita Arény HC Sparta Praha bude při tomto koncertu zmenšena přibližně na polovinu pro intenzivnější zážitek a těsnější kontakt fanoušků s kapelou.
Sigur Rós jsou vedle Björk asi světově nejproslulejší islandští hudebníci. V České republice půjde teprve o jejich druhý koncert v historii, poprvé vystoupili v roce 2001 v pražském Paláci Akropolis. Melancholická hudba této ničemu nepodobné kapely se běžným rockovým měřítkům vymyká svou hlubokou zakořeněností ve starobylé tesklivosti islandských balad rimur a také nepřeslechnutelnou inspirací svádivými kouzly úzkostných severských nálad. Sigur Rós vycházejí z pomíjivosti extrémně nahé, nedotčené přírody a života na Islandu, na nějž jsou neustále citlivě napojeni. Dokáží zmohutnět jako bouře, znít záhadně, ale také hojivě, jako čerstvý sníh přitisknutý na krvavou ránu. Nepovažují za překážku hrát „divnou“ hudbu z dosahu komerčního úspěchu. Během necelých patnácti let existence dokázaly naplnit počáteční předsevzetí upoutat svět svými nejednoduchými písněmi a zároveň spontánně padnout do náruče zájmu vizionářů a obdivovatelů z odlišných uměleckých sfér. Jejich skladby nastudoval newyorský avantgardní smyčcový Kronos Quartet, do dokumentárních obrazů o naší planetě použil režisér David Attenborough, Merce Cunningham na ně nechal tanečně improvizovat svou Dance Company a herečka Gwyneth Paltrow při nich porodila dceru Apple Martin.
Sigur Rós založila v roce 1994 trojice mladých kluků (zpěvák a kytarista Jón Birgisson, baskytarista George Holm a bubeník Ágúst) toužící znít jako Smashing Pumkins – do té doby, než Holm dostal k vánocům cello a zvuk skupiny se postupně začal proměňovat. Původního bubeníka brzy nahradil Orri Páll Dýrason a přidal se hráč na klávesy Kjartan Sveinsson. Název si dali po zpěvákově sestře Sigurrros (Vítězná růže), která se narodila v týdnu, kdy se rozhodl založit s kamarády kapelu. Prvotní inspirace si nedokážou vysvětlit, a když ano, stejně se nic nedozvíte o tom, jak skladby Sigur Rós vznikají: „Někdo ve studiu zakopl o činel. Ten spadl na zem a vydal podivný zvuk. Tak jsme to zkusili znovu. Naše hudba je svazkem nehod, důkazem toho, že z nemotornosti může vzejít krása“, tvrdí.
První album „Von“ s velmi úspěšnou skladbou „Leit Af Lifi“ Sigur Rós vydali v roce 1997. Z následujícího „Ágaetis Byrjun“, produkovaného Kenem Thomasem (Sugarcubes, u nichž začínala Björk), se stal obrovský islandský trhák, jehož věhlas během pár týdnů přeskočil do Evropy. Podepisují smlouvu s londýnským labelem Fat Cat, což jim dopomohlo ke společným koncertům s Radiohead. Během prvního samostatného turné se v roce 2001 zastavují také v Praze.
Rok nato potvrdili Sigur Rós pověst hudebního zjevení nahrávkou „( )“ s osmi bezejmennými skladbami zpívanými uhrančivě vysokým, křehce zranitelným hlasem Birgissona v tajemném jazyce hopeland uprostřed intenzivního, důvěrně mystického koloritu zvuků expresivních kytar (Birgisson na ni hraje smyčcem), smyčců, fléten a konkrétních zvuků. Magazín Q to viděl jasně: „Poslední velkolepé dílo končícího 20. století“. Sigur Rós pak přešli ke společnosti EMI, kde se uvedli nesmírně úspěšnou, znovu magicky znějící deskou „Takk“. V nejbližší době by měli Sigur Rós přijít na trh s novinkou nahrávanou v New Yorku s producentem Floodem, spojeným se jmény P. J. Harvey, U2 nebo Smashing Pumpkins.
Ačkoliv je svět vnímá jako globální rockové hvězdy, občas si s nimi neví rady, to když Sigur Rós hrají na perkuse z baletních střevíčků nebo na starodávnou kamennou marimbu a natočí hudbu k dvanáctiminutovému animovanému filmu „The Loch Ness Kelpie“ o chlapci, který se podle skotské lidové pověsti rozhodl bojovat z příšerou z jezerních hlubin.
K filmu mají Sigur Rós vůbec blízko a je někdy těžké rozklíčovat, do jaké míry se nechávají inspirovat filmovými režiséry nebo naopak oni jejich nevšední snivou, enovsky ambientní hudbou, jak tomu bylo například u dokumentu „Hlemmur“ o bezdomovcích z reykjavického autobusového nádraží nebo v depresivním snímku „Andělé všehomíra“ Fridrika Thóra Fridrikssona. A když se skupina rozhodla uspořádat free koncerty na islandských loukách, v kostelích, školách, v obrovské nádrži na rybí tuk a nakonec v Reykjavíku, vzešlo z toho v loňském roce úchvatné DVD „Heima“ (Domov).