Tereza Kerndlová

A lidi nevidí nás
Bílý stíny jdou tmou
Oni hledaj svou tvář
A neslyší náš hlas
Připadám si jak pes
Který u tebe stál
Chce se mu výt
A neví kam jít
Má dál, musí žít
Já vím je to zlý
Rozdělí nás
Volám stále: Stůj!
Neslyšíš mě, nevidíš mě
Jen ucítíš mráz

Ještě jednou se ptám
A prosím půjč mi tvůj hlas
Já se navrátím zpátky
Navíc vrátím ho včas

Máme strach jak žít dál a s kým
Minci svou převozní už má
Daleko není břeh jdu spát
Tak nech mě zavolat: Stůj!
Vím, není už můj!

A možná pro tebe jsme směšný
Já chci jen vzkaz mu dát
Rozloučit nech mě s ním
A povolíš hráz nás
Musíš žít, já vím je to zlý

Rozdělí nás, volám stále: Stůj!
Neslyšíš mě, nevidíš mě
Jen ucítíš mráz

Ještě jednou se ptám
A prosím půjč mi tvůj hlas
Já se navrátím zpátky
Navíc vrátím ho včas

Máme strach jak žít dál a s kým
Minci svou převozní už má
Daleko není břeh jdu spát
Tak nech mě zavolat: Stůj!
Vím, není už můj!
Nech mě zavolat: Stůj!

Vím, vím není už můj, můj, můj

On se na mě cháron tváří přísně
Zákaz stát křičí přísně
Já s ním půjdu
Já půjdu

Ještě jednou se ptám
A prosím půjč mi tvůj hlas
Já se navrátím zpátky
Navíc vrátím ho včas

Máme strach jak žít dál a s kým
Minci svou převozní už má
Daleko není břeh jdu spát
Tak nech mě zavolat: Stůj!
Vím, není už můj!
Nech mě zavolat: Stůj!
Vím, není už můj!
Nech mě zavolat: Stůj!