Tereza Kerndlová

Nechci Uz Te Znat

Jak z okenní římsy
Na nás dva, právě teď
Nahlížíš

Buldozery řídíš
Pýchá tvá na dno mý doléhá
Myšlenka se mísí
Co já s tím, hochu můj, udělám?
Ty se z výšky zřítíš
A teď už víš, že nejsem holka z davu
Který jen tak ublížíš

A až ti zacinká, pak tobě zvoní hrana
Je pozdě chtít se ptát
Tvá vážně marná snaha
Když hluchý naslouchá
A němý nahlas křičí
Pak slepí rovně jdou
Ty klečíš, brečíš

A až ti zacinká, pak tobě zvoní hrana
Je pozdě chtít se ptát
Tvá vážně marná snaha
Když hluchý naslouchá
A němý nahlas křičí
Pak slepí rovně jdou
Ty klečíš, brečíš

Tebe, tebe, tebe
Já nechci už tě znát
Tebe, tebe, tebe
Zas slyším tě jen řvát

Vytáčíš mý číslo
Nezvedám, nevidím, neslyším
Narazil jsi do zdi
A teď už víš, že nejsem ta tvá
Kterou ještě uvidíš

A až ti zacinká, pak tobě zvoní hrana
Je pozdě chtít se ptát
Tvá vážně marná snaha
Když hluchý naslouchá
A němý nahlas křičí
Pak slepí rovně jdou
Ty klečíš, brečíš

Tebe, tebe, tebe
Já nechci už tě znát
Tebe, tebe, tebe
Zas slyším tě jen řvát

Tebe, tebe, tebe
Já nechci už tě znát
Tebe, tebe, tebe
Zas slyším tě jen řvát

A až ti zacinká, pak tobě zvoní hrana
Je pozdě chtít se ptát
Tvá vážně marná snaha
Když hluchý naslouchá
A němý nahlas křičí
Pak slepí rovně jdou
Ty klečíš, brečíš

A až ti zacinká, pak tobě zvoní hrana
Je pozdě chtít se ptát
Tvá vážně marná snaha
Když hluchý naslouchá
A němý nahlas křičí
Pak slepí rovně jdou
Ty klečíš, brečíš

Tebe, tebe, tebe
Já nechci už tě znát
Tebe, tebe, tebe
Zas slyším tě jen řvát