Tomáš Klus

Arkadina


Příliš se podobám každému z vás
Minuta v místě, čase i ději
V sutinách paměti odkrývám předobraz
Jen jeho barvy se rozpíjejí

Z siluet blíženců zbyly jen otisky
Na jejichž úpatí popraská země
Když loutky krvácí, drolí se na třísky
Co ale zůstane, co zůstane ze mě

Třeba se dějí zázraky
Ne, prosím, nesmějte se mi
Já dobře znám vaše rozpaky
Skryté pod cizími tvářemi

Jsem jako vy
Tvárná, vždy nová
Přesně takovou jste si mě přáli
Nemějte obavy
Jsem též dcera Kainova
Figurka na hraní, co dotekem spálí

Zavírám oči, nechám duši vyplakat
Mé svědomí je spropitné pro kuplíře
Ačkoliv dýchám, můj tep nelze nahmatat
Jsem jako vy, tleju ve své díře

Každá má odpověď má blízko k opaku
Řeknu-li ne, pak zcela jistě myslím ano
Mám v rukou zbraň, však střílím jen ze strachu
Příčiny důsledků v mém objetí vzplanou

Třeba se dějí zázraky
Ne, prosím, nesmějte se mi
Já dobře znám vaše rozpaky
Skryté pod cizími tvářemi

Jsem jako vy
Tvárná, vždy nová
Přesně takovou jste si mě přáli
Nemějte obavy
Jsem též dcera Kainova
Figurka na hraní, co dotekem spálí