Tomáš Klus

Z lidí se stávaj dospělí,
protože není dost pochopení
a měním se taky já
tou dobou sním.

Pod muší křídla se schovávát vždycky
když tuší že prší na duši
z nadzemských výšek mi zámává
a srdce buší.

Je kfjetina a jediná
co věří,
že zvěři dá se věřit,
že natrnitým keři nedá se spát

Uprostřed nebe je díra
a právě víra v ní ji otevírá
posun s cizích světů
jak střela kolometu
podléhám ti,podléhám ti

A ty jsi ta
láhev nedopitá
skrytá v krytu trilobita

Na hrotu pera mám větu,
která zůstane do večera
nevyřčena, jinak ztácí cenu.
Nechci být autorem frází,
jak voda z prolomených hrází
unášíš mě, unášíš mě.

Na tisíc malej kousků rozložim si svět,
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět
já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř.

Na tisíc malej kousků rozložim si svět,
a pak zas poskládám no a ty budeš zpět
já budu moudřejší a ty šťastnější, jen mi věř.