Tomáš Klus

Písmena ve tvém jméně
jsou tkána z jemných světel,
neboť pomyslím-li na tebe,
rozsvítím se a zářím.

Chtěl bych horkým dechem
kreslit po tvé siluetě,
být vycházkovou holí,
až dožene tě stáří.

A slibuju, že zapíšu se do tanečních hodin,
budu nenápadnou krajkou na tvé plesové róbě,
ať půjdeš kamkoli, já tě doprovodím,
mám takový pocit, že přirosteme k sobě.

Přeju ti sebe
na sto let dopředu

Míjel jsem tě čtvrtstoletí ve své malé zemi,
naštěstí jsi uvízla v nastražené síti,
přesně taková, jaká zdála se mi,
princezna, co sklouzne z nebe
po zlaté niti.

Jsi z paprsků a z mořské pěny, krásná odmalička,
slova, tebou zahanbeny, přivírají víčka,
neboť není jediné, kterým lze tě shrnout,
jsi odraz nebe v hladině i příbojovou vlnou.

Přeju ti sebe
na sto let dopředu

Až mě poprvé políbíš na křižovatce letů,
pochopím konečně, že právě z tvých retů
sype se do světa cukrově-melounová chuť,
chvěju se, třesu, srdcem tříštím hruď.

Pokládám sirkám hlavy na popravčí špalky,
těším se a ukrajuji čas na vteřiny,
vrať se, prosím, brzy z té nesmyslné dálky,
vyhřátou tě přitulím k sobě do peřiny.

Zatím mám pod očima záchranné kruhy,
dva spací pytle do tuhé zimy,
posílám polibek po linkách duhy,
přeju ti krásné narozeniny...