Tomáš Klus

Déšť smývá barvu z plakátu na staré zdi
co vede od tvého domu až do Klimentský.
Na rohu ulice, postarší prodejce knih,
už dlouho nepřišel jediný zákazník,
kouří - přes zákaz na dveřích
pošťák je floutek a čte vzkazy na pohlednicích
v divadle loutek dnes hrají ochotníci,
Jediná láska jejich života - visí

Zatímco
ty ležíš ve vaně a snažíš se zastavit
krev, teče ti po rukou a zasychá na šatech,
svázané zápěstí páskou na koberce
a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce.

Když z těla vyprchá život, stydne.
Když z těla vyprchá život, je klidné.

Národní třidu zas ovlád slepý harmonikář
a jeho věčně spící pes a starý taxikář,
kterému vadí - mládí.
Přes všechny prosby déšť doposud neustal,
v průchodu políbil Jan ženu na ústa,
bylo to porvé co cítil lásku.
I ona následné doteky zpoplatní,
obnos ať dorazí na účet do dvou dní,
pak oba splynem - s plynem

Zatímco
ty ležíš ve vaně a snažíš se zastavit
krev, teče ti po rukou a zasychá na šatech,
svázané zápěstí páskou na koberce
a malí kluci kreslí na sklo kosočtverce.

Když z těla vyprchá život stydne.
Když z těla vyprchá život je klidné.


Klidné,klidné,klidné,
klidné,klidné,klidné,
klidné,klidné,klidné,
klidné,klidné,klidné