1. Světýlka svíček a jedno jediný přání:
jen tak dál, jen tak dál,
v pokoře písnička najednou hlavu nám sklání,
jen tak dál, jen tak dál,
ještě v nás zůstala víra a cit,
ještě se umíme za ruce vzít,
nezhasnou světýlka, když prostě nebudem chtít,
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál.
Vítr nám pohladil vlajku, a jak by chtěl říct:
jen tak dál, jen tak dál,
nevadí, málo je spánku, však zpívá se víc,
jen tak dál, jen tak dál,
s drátěnou košilí pěšáci jdou,
co letadlem do ráje nedolétnou,
řeknou si "ahoj" a určitě dají si tón,
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál.
Kdo bez řečí nabídnul celtu, když začalo lejt,
jen tak dál, jen tak dál,
ten lásku sel po lidech, a na to netřeba glejt,
jen tak dál, jen tak dál,
za Terezou do města bez okenic
vydal se Toulavej, co zbejvá víc,
tak, jak tu sedíme, zkusíme potichu říct:
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál ...
jen tak dál, jen tak dál,
v pokoře písnička najednou hlavu nám sklání,
jen tak dál, jen tak dál,
ještě v nás zůstala víra a cit,
ještě se umíme za ruce vzít,
nezhasnou světýlka, když prostě nebudem chtít,
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál.
Vítr nám pohladil vlajku, a jak by chtěl říct:
jen tak dál, jen tak dál,
nevadí, málo je spánku, však zpívá se víc,
jen tak dál, jen tak dál,
s drátěnou košilí pěšáci jdou,
co letadlem do ráje nedolétnou,
řeknou si "ahoj" a určitě dají si tón,
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál.
Kdo bez řečí nabídnul celtu, když začalo lejt,
jen tak dál, jen tak dál,
ten lásku sel po lidech, a na to netřeba glejt,
jen tak dál, jen tak dál,
za Terezou do města bez okenic
vydal se Toulavej, co zbejvá víc,
tak, jak tu sedíme, zkusíme potichu říct:
jen tak dál, jen tak dál,
jen tak dál, jen tak dál ...