Tomasko, Vojtech Kidak

1. Jak kamínky po cestách poztrácený,
oblázky v divokých řekách,
do rána nespí a utrácejí,
na stovky veršů tisíce písní,
nevěří v Boha a ve skalách hnízdí,
ptáci roztoulaný.

Schoulený do sítí v pavučinách,
když shoří hvězda, co letí,
když kohout zaspí a nezazpívá,
je bláznivá noc, tak pro bílou paní,
budeš se bát, já chovám tě v dlani,
lásko unavená.

®: Bláznivou noc prožijem jednou,
a navždycky na duši zůstane vpálený cejch,
mlhavým ránem blíž k sobě sednout,
a od větru z uhlíků oheň k nám do tváře dejch'.

=1.