Václav Neckář

Až louky rozkvetou a sluncem skrásní
stanu se poetou a budu psát
o vodách, které hučí,
o osadách, které spí
o dívkách, které učí,
co se smí, je, jé, jé.

Nad krajem rozkvetlým
ti umnou básní
nejlépe vysvětlím,
že mám tě rád

Pak možná v tichu lesním
co nesmím poznám sám.
Přesto tam prosbu svou zašeptám.


Nad krajem rozkvetlým
ti umnou básní
nejlépe vysvětlím,
že tě mám rád.

Pak možná v tichu lesním
co nesmím poznám sám.
Přesto tam prosbu svou zašeptám,
přesto tam prosbu svou zašeptám,
přesto tam prosbu svou zašeptám.