Václav Neckář

Tak ^A žít za mě ^D stem, tam kde ^E7 houstne ^A les
^D sám a ^Hmi sám, ^D sám a ^E7 sám.

Kde je klid, podél cest voní něžný vřes,
vím, že tam slunce má svůj chrám.

^A Žít místo ^C#mi v podkroví
^F#mi v chýši ^F#mi7 z větvoví
^F#mi6 a nevnímat, ^Hmi7 jak ubíhá ^Dmaj7 čas,
jen ^F#mi7 slýchat tichý ^H hlas,
když ^D pampelišky ^A květinám ^Hmi vypráví,
^D les mě ^A oslo ^Hmi ví:

^D Chlapče, koukej, ^A duha září,
^D tak se brouzdej ^A louží,
^D ptákům ve větvích ^A zpívej píseň
o ^D přátelství všech ^A růží.
^D Laně se pasou za ^A pasekou,
když je ^D vidíš, dech se ti ^A úží.
^D Hlídají ^A ukrytou ^Hmi ve křo ^Hmi7 ví
tvou ^E chýšu ^H7 z větvo ^E ví.


V ní bych snil samoten celou noc a den,
bláhové, mé sny bláhové.
O dívce, která má v očích modrý len,
ta zná mé myšlenky toulavé.

Žít místo v podkroví v chýši z větvoví
a nevnímat, jak ubíhá čas,
jen slýchat tichý hlas,
když pampelišky květinám vypráví, les mě osloví:

Chlapče, koukej, duha září, tak se brouzdej louží,
ptákům ve větvích zpívej píseň o přátelství všech růží.
Laně s pasou za pasekou, když je vidíš, dech se ti úží.
Hlídají ukrytou ve křoví tvou chýšu z větvoví.

Jó, tak žít za městem, tam kde houstne les,
sám a sám, sám a sám.
Kde je klid, podél cest voní něžný vřes,
vím, že tam slunce má svůj chrám.

Žít místo v podkroví v chýši z větvoví
a nevnímat, jak ubíhá čas, jen slýchat tichý hlas.