1. N G echám si jej zd D át m C ožná jednou v st G áří,
sen, kterým se sm D ějem ty a j G á,
ke snům patří tm D a, j C enže ta tu sch G ází,
a den pálí j D ak žhavej fl G ák.
2. V dálce zůstává a pomalu se ztrácí
tvůj dům, co býval také mým,
kdo na cestu se dá, ať už se neobrátí,
jinak zakopne i o svůj stín.
®: Tak už h G ouká vlak někde v str D án G ích,
poledn Emi í vlak přijížd G í,
jako tulák nemám st C ání,
život sv G ůj se zn D ovu učím ž G ít.
3. Nemá cenu lhát jak při jarním tání,
naši lásku sebral kalný proud,
je to kruté snad, však není na vybrání,
po týhle řece dál je třeba plout.
®:
4. Vlaky jedou dál a vozí bez přestání
šťastné, i ty s hlavou svěšenou,
snad se podobá život cestám tratí,
když je tunel, chvíli jedeš tmou.
®:
Václav Neckář
Polední vlak
Dĺžka piesne: 03:54