Věra Martinová

Jak se znám
jsem vždycky první z nás dvou kdo se hádá.
Poslouchám
svůj vnitřní hlas a další předsevzetí padá.

V ulitách svých těl schovávame svět,
vrásky souvětí v prachu příštích let.

Uklízím
a větrám nepokoje přelétavé mysli.
Nespěchám
kompromis duše není vodorovný ale svislý.

Stará tíha zlozvyků dusí mír a klid,
zamknu skříňku povyků slovy lát a klít.

Navštívím
rýmy ve službách "Knihy lesů, vod a strání".
Zabydlím
se v čarách neposedných pavučin tvých dlaní.

Z moci zázraků přesadím svůj sen,
v dešti příměří vzroste útlý kmen.

Zhasínám
v důstojné noci světla bezpečí a stráže.
Přiznávám,
stačí mi jenom, že mě pohlídají silné paže.