Vladimír Mišík

Malá paní

Můj otec pohřbům se vyhýbal
co mohl nejdál
Ani ne tak z hrůzy před smrtí
samou před tou přísnou pannou
On se bál svíček,
fňukání a bab

Falešná dojetí
falešné trumpety
umělé slzy
a umělé pugety
před tím se, silný
cítil strašně sláb

V tom jsem já po něm
zaslechnu-li v dálce
pohřebních tónů
přežalostné ržání
Šoulavou chůzi
rány na buben
Raděj se vyhnu

Vám též, milá paní
Neboť vy milujete plačky
Zajděte za ní, vážený příteli
Vám dvěma panbů jistě přidělí
Tři čtyři rozkošné
a zdravé funebráčky.