Waldemar Matuška

Když se dívám z Vyšehradu
na smíchovský břeh,
na louku a staré topoly,
se vzpomínkou se mi na rty
dere smutný vzdech,
v srdci mě to divně zabolí.

Vidím se tam pod topoly
se svou milou stát,
vidím její obraz spanilý.
Vzpomínám si na ty doby,
když jsem býval mlád,
jako by to bylo před chvílí.

ref:
Měsíc se něžně líbal s Vltavou,
ze tmy se nořil Vyšehrad
hvězdičky svítili nám nad hlavou,
když jsem šeptal vroucně mám tě rád.