Znouzectnost

že v kostele visí zvony, to každej ví
Ale jaký vlastně mají jména málokdo tuší
A já vám o tom zazpívám smutnou písničku
O tom, že jako těla mají možná i duši

Mají i duši

Tak třeba starej Bartoloměj ve věži na náměstí
Byl slyšet v klidných dobách, oznamoval i neštěstí
Když zvonil všichni říkali - hele Bárta mluví
Měli ho hrozne rádi a on měl rád je

A on je měl rád

Když měl čas tak i čaroval v druztovských lesích
Nebo si jen tak povídal s Marií i s Annou
A samozřejmě s Prokopem, věrným kamarádem
Možná ho brali jako tátu a možná, �e vůbec ne

Možná že vůbec ne (a já věřím že jo)

A jak už to v životě chodí i on jednou zemřel
Našli ho dole pod zvonicí - kostel celej shořel
I když se roztavil, jeho duše zůstala
Ze zbytků zvonař ulil novej a on zvoní dál

A on zvoní dál, možná je zvonů král