Emilie Autumn

Stržený hrad

Vidíš, že plavu
Mořem bolesti
Viděl jsi, jak se vytahuji
z podlahy
a byl jsi tam, když
jsem stavěla svou věž jako oblázky v dešti
zkoušející vyvážit vše, co jsem opustila
tím, co jsem nikdy neměla

REFRÉN
ale ztrhnul bys můj hrad
kámen za kamenem
a nechal vítr proudit mými okny
dokud tunic nebude kromě otlučené růže
ztrhnul bys můj hrad
kámen za kamenem
a nechal vítr proudit mými okny
dokud tunic nebude kromě otlučené růže

Vypadáš tak oddaným
Tvá láska je nepodmíněná
podpořil jsi sebe sama
Nikdy jsem tě nevyzvala
Byl jsi mi vším
Mou duševní důvěrou
Kde jsi, když křičím k mému Bohu
Čím se stávám

REFRÉN

Pokud bych měla jiné místo, kam jít
zastavil bys mě, kdybys to věděl
nemám jinou možnost, než to znovu přestavět
jsem svázaná tak pevně, nemohu si vzpomenout kdy
jsem naposledy volně šla po mých vlastních nohou
ale nakreslím čáru
přijde čas
kdy budu silnější
tvá slova už mi víc neublíží

REFRÉN

dokud tu nic nic nebude
dokud tu nic nic nebude
dokud tu nic nebude
ztrhneš můj hrad
ztrhneš můj hrad
ztrhneš můj hrad