1.Nad obzorem hoří zem, rozestlanou nocí poslepu jdem, ze křídel snů stavím si prám, napospas lvům roucho beránčí dám. Vínem bílým, pravdou čirou, múzy se opíjí vlastní vírou, neznámý kraj, ospalý ráj rozevíraj.
R: volný pád z oblaků oblík nás do fraků, přízemní závratí duši i plášť zachvátí.Andělům tváří v tvář, těla smést pod oltář, svatozáří svou do předsíní zvou.
2. Duši i plášt´ letitý horkou jehlou sešitý, se tvým že mám do morku kostí, jsme na rozcestí zítřků s minulostí. Pro pár němých vět není cesty zpět, na soutocích osudů slijem sůl do sudů, tady mě máš mou duši i plášť, spolu ne zvlášť.
R2: S tebou peřejí plout vítr bude dout múzy zapálí ráj, ty zůstaneš dál. V ulici slepý budem stát, než se den rozední a ve dvou i zvlášť pujdem spát poslední. Spolu i bez rozevlátých slov vypleníme mez pochybných nejistot.
3.Nad obzorem hoří pláň, ve spárech múz držím půst usínám. Na křídlech snů bezedných dnů.... Nocí rozestlanou pro nás dva, jen opilá múza zasténá, pro smích nadělům všem tu jsem a dál chci nad obzorem...
R2.
Spolu i bez rozevlátých slov vypleníme mez pochybných nejistot.
Gabriela Al Dhábba
